Čím vyvinutější člověk bude, tím rychleji nakonec uplně ztratí své fyzické tělo. Toto je pravý význam slova lidská fyzická degenerace. Jenže člověk fyzicky téměř nedegeneruje, spíše se zdá, že se “šlechtí”. To se celý systém snaží prodlužovat vaše povznesení.
Co k tomu systém dokáže všechno využít? Téměř cokoliv, ale v případě hmotného člověka k tomu ideálně používá hmotu. Každý člověk něco chce. Zamyslete se teď na chvilku a zkuste si vybavit co byla první věc po probuzení, která vás napadla. Všimněte si, že to byla věc, která nás všechny nejvíc momentálně “tlačí”. A může tlačit příjemně, ale většinou tlačí nepříjemně. Ti kteří “vstávají” s příjemnou myšlenkou, ti mívají celý den “nalinkovaný” do jakéhokoliv rozvrhu a záleží jen na jejich dnes tomu říkáme: “finanční situaci” jak jejich “denní rozvrh” vypadá. I chudák může být šťastný, přesto že nic nemá! Teď když se člověk zamyslí, musí uznat, že na tom něco bude, ale že to je jen pro ty ostatní.
Ostatní? Jaké ostatní? Kdo, nebo co určuje to, kdo budou ostatní? I když jsem chudák, mohu být přece šťastný, proč tedy nejsem? Protože jsme v systému. Systém se snaží udržet pohromadě všechny lidi proto, protože je ke své funkci potřebuje. Bez nás by nebyl žádný systém. Vzniká v jakékoliv chvíli, kdy se k sobě cokoliv přiblíží. To je definice systému co se týká jeho mentální podoby až na dřeň. Protože nás systém potřebuje, degeneruje nás hlavně mentálně, abychom mu fyzicky neutekli. S tím jde bohužel i degenerace fyzická, ale protože je mnohem pomalejší než ta mentální, tak jí systém dává do pozadí, protože ho to “netlačí”. Z čeho máte strach?
Co je to strach? Strach je lidská vlastnost, která u každého člověka vyvolá reakci, ať už fyzickou, nebo psychickou. Káždý jeden člověk na této planetě strach zná. Každý víme o jakém pocitu tu mluvíme. Odborněji se strachu říká pud sebezáchovy. A vždycky, vždycky na něj dojde, protože ho ukončí až naše smrt. Smrt je u většiny lidí ten poslední strach, kterého se bojí. A uděláme všechno proto, abychom se smrti vyhli. Strach se dá ale přece “regulovat”. Míra naší reakce pudu sebezáchovy je vždy úměrná velikosti našeho strachu z nadcházející události. To že je ta událost teprve nadcházející si nikdo z nás neuvědomuje a trápíme se tím v čase který právě probíhá. A trápíme se tak, že nikoho z nás ani nenapadne, že bychom mohli nadcházející událost jakkoliv zkusit ovlivit sami. Místo toho raději volíme variantu ono to nějak dopadne, já s tím stejně nemohu nic dělat. Ano, když už dojdeme až sem, tak už s tím určitě nic dělat nemůžeme. V tu chvíli vítězí strach, protože my jsme rezignovali a dali mu tak volné pole působnosti. Buďte pány svého strachu a uvidíte, jaké se potom začnou dít kolem Vás věci! Strach je totiž z fyzikálního hlediska taková emoce, která je schopna přímo ovlivňovat lidské tělo na fyzikální a chemické úrovni. Strach je emoce, pomocí které s vámi systém manipuluje, protože strach jde MNOHEM snadněji u člověka vyvolat, než pocit štěstí. Pocit štěstí ale člověk znát musí, protože by nebylo možné u něho vyvolat strach. Toto je “začarovaný” kruh, ve kterém nás systém drží celý život, rychlejšího pochválí (štěstí) a pomalejšího popožene (strach). Systém je ale bohužel nevyvážený, protože udělil možnost “popohánět” pomalejší těm rychlejším. Zní to velice logicky, “velet” přece musí ten “chytřejší”. Jenže ten chytřejší bohužel vyvužívá své “výhody” podle své vlastní potřeby, protože tím generuje více svého pocitu štěstí. Dokud se kruh točí, vše je v pořádku. Čím lepší poměr rovnováhy systém udrží, tím déle bude lidstvo existovat ve své fyzické podobě. Proces lidského rozvoje, tedy uměle “brzdí” pocit lidského štěstí. To je šílený paradox, ale systému lidské společnosti se perfektně hodí.
Written with StackEdit.